Výměna aneb blogerské vánoce

Navzdory tomu, že je můj blog ještě takové nedochůdče, zariskovala jsem ostudu a zúčastnila se bloggerských Vánoc v dubnu (květnu, whatever).

Akci pořádaly Marcela a Martina a pointou bylo vylosovat dvojice z přihlášených odvážlivců a navzájem si rozeslat homemade dárky. Bylo to parádní. Skvělý nápad, který mi projasnil několik týdnů a navíc jsem sama dostala šanci poslat do světa trochu radosti. (teda doufám)

Já jsem vyměňovala dárek zrovna s Marcelou, která je shodou okolností jedna z pořadatelek, a docela jsem se při tom zapotila. :D Její blog je totiž nejen rozkošný, ale především inspirativně designový.
A to já nejsem a mé výrobky už vůbec ne!

Chtěla jsem něco praktického a přitom osobního a světe div se, z mé snahy a odhodlání se zrodily... kaktusové magnetky. :-D

A protože jsem to M. slíbila, přidávám koláž přímo z výroby. I když to není vidět, na fotce je květnovo-aprílové počasí, protože jsem malovat začala v nádherně slunečném počasí na střeše a za dva magnetky mě dovnitř zahnala parádní dešťová přeháňka.

Dárek jsem se rozhodla napasovat do krabičky (aby při cestování magnetky netančily dupáka) a ve finále jsem se s ní patlala skoro tak dlouho jako se samotným dárkem. Ala: 

1) Vymyslet krabičku a naříkat, že nemám na slepení oboustrannou pásku

2) Vyrobit krabičku a zaleptat půlku pokoje

3) Uklidit. A najít oboustrannou pásku

4) Nadávat potichu

A co jsem dostala já? 

Balíček od M. jsem si nechala poslat do Olomouce k rodičům, i když už pár let žiju v Brně. Většinu času totiž nejsem k zastižení a stát s lístkem 4 hodiny na Brněnské poště nepatří k mým oblíbeným činnostem.

Zásilka měla přijít tento týden, ale když jsem přijela, nikdo o ní nic nevěděl. Bylo to trochu divné, ale řekla jsem si, že to pořád ještě můžou doručit v pátek. Jenže pátek byl a balíček pořád ne.

Už trochu nešťastná jsem vyžebrala od M. číslo zásilky a zjistila, že je ve stavu "dodáno". Co přesně to znamená, jsem naopak nezjistila vůbec nikde. Dodáno totiž očividně nebylo.

Volala jsem na pobočku, kde se měla nedoručená zásilka nacházet... a nikdo mi to (dle očekávání) nebral.

Volala jsem na oficiální kontakty pošty a příjemná slečna v telefonu mi záhy oznámila, že: "Pokud se váš dotaz týká blábláblá, stiskněte trojku."

Ani tudy cesta nevedla.

Ale já svůj dárek vážně chtěla, takže jsem si na tu šílenou poštu prostě osobně zajela.

A zjistila, že byl balíček doručen před třemi dny.

S už patrnou hysterií tedy volám mámě, jestli OPRAVDU žádný balíček nevyzvedla a dozvídám se, že : neee..... počkej, i když vlastně...

Dárek mi už pár dní ležel na stole a tvářil se tak nenápadně, že jsem ho naprosto dokonale odignorovala a objela kvůli tomu půlku Olomouce. 

V balíčku bylo: domácí mydýlko (to chci umět!), které po chvíli hned skončilo na umyvadle, protože nám včera došlo to staré. (náhody neexistují!) Dvě přáníčka a levandulový pytlíček (ke kterému voním, zatímco píšu tenhle článek) a ručně malovaný Obraz, který mi připomíná mého milovaného Rothka a okamžitě dostal jméno Hory. Místo zatím nemá, protože na mé bílé stěně trochu zaniká a to bych nerada. Ale já to nějak vymyslím.

 I když mi dárek (čti- moje blbost) způsobil pár nepříjemností, mám z něj obrovskou radost. Miluju ručně dělané věci, od srdce, s láskou. A když se budu dívat na obraz, cítit levanduli, nebo držet v ruce mýdlo... budu vědět, kdo ho vyrobil, a že se na něj taky tehdy usmíval.

Mějte se krásně a dělejte druhým radost. Jen tak. Stojí to za to. :)