Tillandsia Ionantha III. a IV.

Třetí a čtvrtý den. :)

A fotky z dnešního čtvrtého rána. Víc už asi nepokveteme.

Jsem zvědavá, jestli se dočkám malých tillandsií, o této fázi jejich růstu nevím ještě skoro nic. Každopádně si říkám, že takhle v květu vypadají kykatky ještě víc, jako z jiné planety. :)

Tillandsia Ionantha II.

Slíbila jsem si fotit Ionanthu v každém dalším stádiu kvetení... jenže to jsem netušila, že poroste rychlostí světla! 

Snad omluvíte menší spamovací vlnu obrázků, doufám, že to stojí za to O:)

Den druhý:

A PS: Pokud všechno půjde "podle plánu", mohla by se po odkvetení nastartovat u Ionanthy fáze množení. Držte palce a mějte se krásně! :)

Fototéma; Stvoření

Když na mě padl los při vymýšlení dalšího Fototéma, snažila jsem se přijít s něčím variabilním. Pod tématem STVOŘENÍ se totiž může objevit Stvoření světa, různé kreativní výtvory, recept, a nebo kdejaký zajímavý tvoreček.

Moje stvoření přišlo těsně před deadlinem.
Neumíte si představit moje nadšení. :))

Tuhle Tillandsii jsem zachránila před půl rokem ze spárů mých milujících rodičů, než jí upečovali k smrti.

Pár dní po "léčení"

Nebyla v moc dobrém stavu, a i když jsem jí dávala naděje, nic nebylo jisté. Taky jsem netušila, co se dělá s Kykatkama těsně před usušením. Dostala vodu, trochu živin a bezpečné místo na slunci. :DA takhle se mi dneska, po několika měsících odvděčila. :) Kochejte se semnou. 

 PS: Předem se omlouvám, že jsem překročila limit fotek, ale nedalo se jinak!
PPS: Jestli si někdo pamatuje článek, ve kterém jsem představovala druhou rostlinku, která se tvářila, že nasazuje na květ... tak růžová je sice pořád, ale obávám se, že se jen tak předvádí. :)
PPPS: Doufám, že vás fotkami mého kvetoucího miláčka neumořím k smrti, protože tohle je teprve začátek!

A pak že je podzim depresivní období!

Fototéma; Fotohádanky

Já se na tu foto výzvu od L vážně těšila! Jako bych úplně zapomněla, proč se obvykle výzvám vyhýbám jako čert kříží. Protože: Není teho času.

Takže teď se jednou rukou balím, druhou obědvám a třetí se snažím nahrát své Fotohádanky na blog, abych nepropásla hned ten první termín. Jelikož jsem nestihla vůbec, ale vůbec nic vyfotit, alespoň mě to donutilo proletět nějaké fotoarchivy a trochu si zavzpomínat. Objevila jsem sérii, která by jinak určitě nespatřila světlo světa :))

Tak fotohádejte a já mizím do lesa!

Mám se krásně.

Ochladilo se.

Určitě i u vás. Přišlo pár pěkně studených a deštivých dnů a s padajícím listím na město pomalu ale jistě padá i podzimní splín.

Stála jsem pod deštníkem, pozorovala, jak mi škodolibě moknou úplně nové boty a doufala, že tentokrát ten autobus opravdu přijede. Do práce v takovémhle nečase jezdím Tesco busem, který je zdarma, protože zatím stále nemám status studenta, a tedy ani slevu na jízdné. 

Byla jsem po včerejší směně pěkně utahaná, v pátky totiž někdy končím i ve dvě ráno... a o pár hodin zase do práce... do té druhé, kde na mě čeká slečna, která si mým směrem evidentně velmi ráda vybíjí své špatné nálady. To všechno v brrrrr Plzni.

A pak mi to došlo. 

Jsem v Plzni.

Jsem na škole, kam jsem se chystala přes dva roky, na nejlepším oboru, který mě možná jednou dostane až k mým největším snům, s přítelem, se kterým za týden oslavíme už 5 let spolu, v bytě, který je jenom pro nás, za směšnou cenu a na dobrém místě. A mám dokonce dvě práce, díky kterým si můžu dovolit jednou za čas i radost za hranicemi potřeb. (Třeba konvičku za 4000,-)

Jsem přesně tam, kde bych měla být. I když je to místo někdy uprostřed kaluže.

Mám se krásně, mějte se krásně. Posílám vám k tomu písničku, která mě občas drží nad vodou... ve vodě. :))

 

Vážit si... všeho.

Čajový víkend... I.

Minulý víkend jsme strávili na čajovém kurzu v malinkaté vesničce Střížovice u Jindřichova Hradce. Zapomenuté místečko, nedotčený kraj světa.

Možná se rozepíšu postupně, pořád jsem až moc plná dojmů na to, abych z nich vytvořila smysluplné věty. A navíc věřím, že atmosféru místa a celého kurzu nejlíp vystihnou fotky, kterých mám spoustu a upravují se opravdu šnečím tempem.

Takže kapitola první a něco málo pro radost:

Nekonečné sbírky čajového nádobí

Čajový koutek. Místo, kde se zastavil čas...a které potřebuje každý dům.

Zátiší starých domů. 

Ranní procházky.

Pupalka... Žluté květy se neotevírají přes den, ale až v noci. A jsou sladké jako med. Stejně mě nepřemluvili natrhat si takovou krásku do salátu :))

Barvy, tvary, textury, vůně...

Řeka gaiwanů.

Zátiší s origami. 

A má snaha vyfotit každému účastníkovi alespoň jeden osobní portrét na památku.

Večerní debaty u ohně a jídlo pečené na kameni.

Ovečky dělaly společnost i radost a komentovaly naše čajové potulování po louce nechápavým bečením.

Čajový učitel, mentor, rádce a přítel. Mikina na fotce je růžová. :)

Jedno z mnoha míst na zahradě určených k čaji a meditaci. Ptáci, mech, břízy a ovečky. Nejklidnější místo na planetě.

Pokračování příště...