Co bude, je...

Co bude:

Myslím, že dneškem vstupuju do jakési nové éry, protože je už všechno zamnou a já se konečně trochu aklimatizovala. Za měsíc touto dobou už budeme možná v Plzni. Nový byt, nové město, nové všechno... ale daří se mi víc těšit než plašit.
Těším se na byt bez spolubydlících, kde bude konečně všechno podle nás, kde uklidím a zůstane uklizeno, kde nikdo nebude plýtvat a nechávat houbičku ve dřezu, kde nebude zůstávat potopa v koupelně po každém sprchování. Maličkosti. Hlouposti.

Co bylo:

V sobotu jsme byli v Zoo. Ve Vídni. Je velká, krásná, renovovaná, má zajímavou historii a neobvyklý tvar a poměrně velké množství zvířat, které jen tak někde neuvidíte.
To znamená především jedno- Koaly.
Je trochu zvláštní vidět poprvé naživo své nejoblíbenější zvíře, svého maskota, malý zázrak. Poprvé se přesvědčit, že "opravdu existují".
A i když to bylo parádní, koaly jsou koaly a celou dobu bez pohnutí chrněly na stromě schované ve větvích. Určitě jsem v tomhle ohledu rozmazlená (maminka pracuje v zoo), ale za sklem to prostě není ono, zvířata jsou trochu jako v televizi. Ošetřovatel nás vzal do zázemí, ukazoval nám prostory a oždibraný eukalyptus (dostávají i 5 různých druhů a z dvoumetrových větví okoušou jen drobné mladé lístečky, protože látky v příliš zralých listech jsou pro ně toxické).
Sameček se jmenuje Tornádo (nejospalejší tornádo na planetě), má 9 kilo a je větší, než jsem si myslela. Medvídek.
Samička na fotce se v překladu jmenuje Malý divoký pes. Což je ještě o něco vtipnější.

A samozřejmě pandí dvojčata. Ve Vídni je úspěšně rozmnožují, i když oplodnění musí probíhat uměle. Pandy jsou totiž tak líná stvoření, že je prakticky nemožné je přimět k čemukoli- včetně rozmnožování :)

Vydra si hrála s kamínkem a byla rozkošná. (Když polovinu zoo, která chová i pandy, nejvíce pobaví vydra s kamenem. Klasika.) Nosorožci byli dva a obrovští, jsou to neuvěřitelná zvířata, chodící brnění. A opičáci obírali ve společném výběhu kozám blechy jak v salónu krásy.

Poslední koláž je z obrovské ubikace tučňáků. Jsou tam snad všechny druhy (nebo minimálně 4). Nikdy jsem jich tolik neviděla a ani netušila, že můžou žít na jednom místě a nedělat si navzájem problémy. Můžou. A na fotkách jsou druhy jen dva, protože z fotek přes sklo nevyšla skoro žádná.

Co je:

Je klid.
Chilli Marián konečně nasadil i druhou papričku a ta první se po víc jak měsíci začala slavnostně zabarvovat. Ještě chvíli jim to potrvá, ale jsme na dobré cestě k tomu mít úrodu alespoň dvou plodů. :D

O větší radost se ale tradičně postarala... Tillandsie Medusae. Protože začala růžovět! Mám z toho úplné vánoce, protože to znamená, že s velkou pravděpodobností pokvete a to je naprostá bomba. Víte, jak kvetou Tillandsie? Jestli ne, tak držte palce a my vám to společnými silami předvedeme. :)) 

PS: Za dvě hodinky vyrážím do sekáče, na který si brousím zuby rok, ale je na tak hloupém místě, že nebylo toho času. Dneska je. A já se tak těším, že tam 100% nic neulovím. Znáte to.

Krásný týden a úspěšný lov i vám!