úterý 11. dubna 2017

Květy, které se netrhají

Květiny patří k mým láskám a vášním a nejradši bych netrhala vůbec žádné.
Utržená rostlina je odsouzena k zániku, a i když je ve váze ještě dlouho krásná, uvadá, odchází a my se stáváme svědky jejího konce. Je růže darovaná z lásky tedy předzvěstí umírajícího vztahu?
Ale ne, tak černě se na to nedívám.

Dnes nám na stole přistály magnólie. Přinesla je spolubydlící, bůh ví odkud. Jsou krásné, provoněly dům a nedalo mi, abych si nepřivoněla přímo ke květu. Jako kvetoucí stromy voní celou ulicí, ale nikdy jsem u nich nebyla tak blízko, většinou rostou vysoko...a víte co?
Magnólie voněla moc. Moc až příliš. Voněla jako postarší dáma, která nešetří parfémem, prochází se po náměstí s pozvednutým nosem a kroutí boky na ošlapaných podpatcích.
Skoro posměšně.
K některým květinám se nevoní.
A magnólie se netrhají!







2 komentáře:

  1. Opravdu se některé květy netrhají, ale některé mají ve váze své kouzlo a patří k domovu.
    Moc se mi líbí povídání o postarší dámě, taky jsme u nás takovou měli.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Možná ty luční, u těch bych si to nejspíš odpustila. :)

      Vymazat