čtvrtek 17. srpna 2017

Na stěnu

Ne že bych nedělala nic zajímavého. Právě naopak. Odtud pramení můj nedostatek času na svůj i vaše blogy, za což se velmi omlouvám a pokusím se v následujících dnech polepšit. :)

Dneska se těším z článku, který jsem vám chtěla ukázat už dávno.
Obrazy máme už aspoň měsíc.


Malbu jsem studovala jen rok. Brzo jsem zjistila, že moje cesta povede spíš směrem ilustrace, ale o to větší mám k malířům úctu. Je to totiž pěkná dřina. :)
I když mě jen tak něco k malbě obrazů nepřinutí, zůstala mi láska k abstrakci a chuť tvořit spontánně formou "automatické malby".


Jednoduše řečeno- vzít barvičky v co největším množství a patlat. Patlat co mě napadne, hrát si s detaily, nebo naopak divoce mávat štětcem. Rozmývat nejsušší zbytky akrylu, nebo lít barvu přímo z tuby. Fantazii se meze opravdu nekladou a z mých zkušeností právě takhle vznikají nejlepší věci.




Když jsme v létě začali okupovat náš nový samostatný byt, věděla jsem, že bude konečně příležitost uskutečnit můj velký patlací plán. Společný.Přítel se na myšlenku společného abstraktního obrazu tvářil vždycky velmi pozitivně... alespoň do chvíle, než skutečně dostal do ruky štětec. Takhle bezradného jsem svého Velkého chlapa ještě neviděla. "A co s tím mám dělat? Já tomu vůbec nerozumím." Pro mě něco zcela automatického a přirozeného se stalo nepřekonatelným problémem. "Prostě maluj!"
A tak jsme malovali.




I když nám pod rukama nevzniklo žádné veledílo, jsem na náš obraz pyšná. Ve chvíli, kdy se trochu osmělil a začali jsme si vzájemně "lézt do zelí", přišla ta pravá legrace. On ničil moje umírněné valéry a já jeho pracně vydřené promíchávání. Já intuitivně ladila odstíny, on si vybral žlutou.



Finální obraz je pro mě Vznik a zánik. Možná na dně oceánů... i když jsme netvořili nic úmyslně, našla jsem v dolní části (poté, co se definovala dolní část) velkou požíračku, která může v tomhle okamžiku vtahovat všechno do sebe a nebo zároveň tvořit a vydechovat zcela nové světy.
Dobrý, ne? :))






 A protože nám zbyly kousky lepenky, které jsme na drsňáka použili místo plátna, vyrobila jsem si ještě svou vlastní malou abstrakci. Do které se mi nikdo nepletl!




Tenhle obraz nám visí v kuchyni, jméno ale zatím nedostal. I když je to takové ticho před bouří, doteď se mi nepředstavil. Možná se prozradí vám? :)



Malujete? Malujte! Nebojte se, že něco zkazíte, barvičky jsou milosrdné a pokud se zbavíte nutnosti stvořit Králíka s každým chlupem a budete jen patlat, můžete na plátno zobrazit pár pěkných emocí. Nebo třeba na lepenku...

Mějte se krásně a barevně!

úterý 8. srpna 2017

Seriálotéka I. The OA

Jsem jednoznačně seriálový člověk. A i když v dnešní době není velký problém najít kvalitní sérii, pokusím se vám doporučit jeden, který se snadno přehlédne. A to by byla chyba!


The OA

  • USA 2016
  • Drama/ Mysteriózní
  • 8 x 60 min.

Je 8dílný seriál od Netflixu, na který jsem narazila úplně náhodou, ale zanechal ve mně velké stopy. A nic jiné od seriálu ani nečekám. :) Mezi žebříčky těch nejlepších ho nenajdete a to z důvodu, že má naa csfd pouhých 76 %. V dnešní době málo na seriál, který si zaslouží pozornost, ALE! OA má pod 80 % z jediného důvodu- je to seriál mysteriózní. A z mých zkušeností se spousta diváků kouká na nereálná témata zasazená do dnešní doby skrz prsty.

Přehlídka poměrně neznámých a převážně mladých herců (výjimka potvrzující pravidlo je Jason Isaacs, čti Lucius Malfoy).


O čem to je: 

Prairie je mladá žena, která se po 7 letech, kdy byla pohřešovaná, objeví ve svém rodném městě. Zájem probouzí fakt, že byla při svém zmizení slepá. Dnes se vrací s novu získaným zrakem a přináší s sebou neuvěřitelný příběh svého zmizení, který ale odmítá sdělit vlastním rodičům i policii. Její vyprávění spojí dohromady 5 lidí, kteří spolu nemají skoro nic společného a provede vás po tenké hranici mezi psychiatry a vesmírem. ;)


Proč nad tím strávit 8 hodin života? 

Divácký zážitek, který má možná trochu pomalejší rozjezd, ale dala jsem mu šanci a nelituju! Ten příběh je jednoduše úžasný a já věřím, že pokud jste naladění na podobnou notu, pohltí i vás. Místy se připravte na rozpačité valení očí, nebo dojaté posmrkávání. Výborné charakterní postavy, perfektní kamera. 
Pokud máte rádi napínavé seriály, které vás až do konce nechají na pochybách a nebojíte se dát šanci příběhu, který si hraje v trochu duchovních sférách- je OA přímo pro vás.





pondělí 31. července 2017

Lughnasadh

Původně jsem chtěla psát o sobě. Pak jsem vzala do ruky foťák a chtěla psát o svých květinách...
Když jsem procházela snímky, najednou mi došlo, jak jsem z těch rostlin dojatá. 
Nepřišlo mi správné fotky upravit, tak tady je máte.

Na chvíli se zastavit a pozorovat svět.

































Dnes se slaví jeden ze čtyř velkých keltských svátků Lughnasadh. Znamená začátek sklizně, oslavuje úrodu, plodnost a růst.
Jděte do přírody, natrhejte snůpek obilí, nebo se jen zastavte doma nad svými rostlinami. 
Přijmout a oplácet jejich lásku.


středa 26. července 2017

Food bloggerka...

... ze mě určitě nebude.

1) protože vařím málo a špatně
2) protože všechno jídlo sním před finálním vyfocením



Ale! Jeden recept vám doporučím i já, abyste si nemysleli, že neumím ani zapnout troubu. (Máme plynovou a s každým dalším použitím klesá má potřeba zápalek nutných k jejímu zprovoznění.)

Shodou okolností jsem ho nedávno doporučila Marcel a o pár dní později na mě v obchodě mrkala z regálu zlevněná brokolice. A bylo vymalováno.


Zapečená brokolice se sýrem je jedno z mých nejoblíbenějších jídel, je to rychlá a efektivní příloha, ale já obvykle dělám celý pekáč a zbaštím to na posezení třeba místo večeře. 




Budeme potřebovat:

1 brokolici
1 lžíci soli
Eidam 
Zapékací misku
Máslo

Postup:

Brokolici očistíme a důkladně omyjeme, tvrdou slupku kolem košťálu je potřeba okrájet. Rozdělíme na několik velkých růžiček (ne zbytečně drobných) a povaříme cca 10 minut v osolené vodě (cca 1 lžíce).
Uvařenou brokolici naskládáme do máslem vytřené zapékací mísy, nejlépe tak, aby mezi růžičkami nevzniklo zbytečně moc prostoru.
Posypeme nastrouhaným sýrem, nebo poklademe celými plátky eidamu.

Pečeme zhruba 15 minut na 150°, tak aby se sýr rovnoměrně roztekl a zapekl do brokolice.

(A tady chybí fotka hotového krásně ozdobeného jídla na talíři. Aneb: prostě jsem to snědla.)I když pochybuji, že by některou z vás kuchařek oslnil můj recept s brokolicí, třeba vás inspiruje k nějakému zběsilému zapékání. :))





PS: Dneska máme kytičku jetelovou. 



středa 19. července 2017

Jak to dopadlo...

...s LUSTRem
....a s Veldou

Kolo je hotové a připravené k jízdě! O něco víc než já sama, protože jestli na tomhle mega těžkém drobečkovi každý den vyšlapu kopec od pivovaru až domů, budu mít za týden stehna jako Schwarzenegger. Ale když na tom může drandit kdejaká babča po vesnici, tak bych to měla zvládnout aspoň na trojku, no ne?



Nakonec jsem ho zbavila jistých partií, které mi přišly zbytečné (takže dostanu v nejbližší době pokutu za řízení kola bez světel) a umývala a natírala a lakovala. Dlooooouho jsem váhala mezi žlutou a světle modrou barvou, až nad 5 odstíny žluté v obchodě nakonec zrak spočinul na téhle pistáciové zmrzlině. A bylo.





Na LUSTR mě letos nepozvali, a i když mě to přeci jen trochu mrzí, beru to i s odstupem jako velký úspěch. A i kdyby nic, alespoň mám pro příště už připravené portfolium!





Posílám vám duhu nad Plzní, jako důkaz, že po té sebehorší průtrži mračen může přijít něco krásného.
Ale to vy určitě všichni víte. :)

 Mějte se krásně, já si jdu přeleštit pedály, než poprvé vyrazím!