čtvrtek 27. dubna 2017

Duběnky

Dneska jsem při prolézání výukových materiálů narazila na Duběnkový inkoust.

Duběnkový inkoust je starý kreslící materiál, který se používal především pro psaní důležitých listin.
Vyrábí se z duběnek a... sám o sobě má světlejší odstín, ale po zaschnutí proběhne na povrchu chemická reakce... a! A písmo zčerná a už ho nikdy nikdo a nic z papíru nedostane.

Dovedlo mě to k těm duběnkám. Viděla jsem je jen párkrát v životě a naposledy snad před desíti lety.
Co jsou to duběnky?

Stručně řečeno jsou to docela roztomilé kuličky, které se dělají na listech, květech nebo i kůře dubu.
Méně stručně řečeno jsou to Hmyzí schránky, kterými brouček jménem Žlabatka (boží!) ochraňuje svoje larvy.
Takže ano, v každé takové často do červena zabarvené kuličce žije larva v různém stádiu dospělosti.

Kdybych to jako malá věděla, určitě bych jich odtrhala o něco míň. *stydí se*

Ukažte svým dětem Duběnky, a Žlabatky nechte na stromech.

PS: Akvarely jsou výsledkem mé těžké dopolední prokrastinace,
       mějte prima produktivní den.






úterý 25. dubna 2017

Majitelka

Co to tu roste, aneb: Jsem hrdá majitelka...



Nesmrtelného kaktusu







Tenhle drobeček byl nejdřív jen jakási umělecká mini instalace.
Netvářil se živě a já to po něm snad ani nechtěla. Po roce spolubydlení se ale milý kaktus rozhodl, že přeci jen bude žít. Odignoroval fakt, že nemá v květináčku žádný prostor pro kořeny a během měsíce se vystřelil o nějaké 4 cm (při jeho výšce slušná práce). Od té doby šťastně roste a pokud neumřel, roste tam dodnes. 





Extrémně soutěživé papriky

Tahle Chilli rostlinka dostala jméno Marián a spolu s Esme vyrostli od semínka. Marián byl vždycky větší, košatější, rychlejší. No, typický chlap. A tenhle papričák se rozhodl, že Esme předběhne v takové míře, že nasadil květy a přišel s prvním plodem o 3 měsíce dřív, než by měl.
Ostatním kvítkům někdy v té době došlo, že venku není zas až takové teplo, aby to mělo smysl a zbaběle odpadaly. 
Tahle se drží. 
Úplně zarputile. 
Děsně by mě zajímalo, jestli se v duchu stydí...


 Zapomenutého Andělína

Andělín je jedlička a je to zlatíčko. Mé domácí štěstí a symbol toho, že se svátky dají slavit vesele i ekologicky. Je to náš vánoční stromeček. Živá jedle, která z naší přírody vymizela a touto variantou se do ni zpět vrací. Proč kupovat strom, který někdo zabil, když místo toho můžete jiný zasadit?
Měří asi půl metru a má zhruba tři větve. Baňky unesl jen papírové, takže jsme letos zdobili s origami, ale funkci splnil.
Kdo funkci nesplnil- jsem já. Jedlička se měla vrátit do lesní školky společně s ostatními stromy z ostatních domácností. Hádejte, kdo zůstal doma. Protože (znovu hádejte kdo) zapomněl sledovat datum srazu?

Andělín se s námi už znovu stěhovat nebude, takže mu pomalu hledám místo, kde bude moct vyrůst v opravdový strom. Moc jich teda není. Až se budete procházet po městě a uvidíte na černo zasazenou jedli, která se snaží tvářit nenápadně, nejspíš budete vědět, jak se tam dostala.








pátek 21. dubna 2017

Tři radosti


"Dnešek je jistě nesmírný zázrak." Já mám Wolkera děsně ráda a z nějakého důvodu mi tahle věta vytane na mysli každý den, který se tváří jako tragédie. Nevím proč, ale trochu to pomáhá.
Jako by mohlo být i hůř, nebo co.

Špatný den nemusí být jedna pekelná katastrofa, stačí spousta malých nepříjemností a otravností. Takové otravnosti mají tendence nalepit se jedna na druhou, a já pak chodím po městě jako obří negativní magnet. 
Ale dobrý. Dnešek je zázrak a já už mám pokoj.


Z téhle fotky mám radost. Sem tam se zadaří i nějaká neobyčejná.

Dostala jsem Tillandsii na převýchovu. Mí drazí rodičové tenhle (očividně nevhodný) dárek stihli za rok málem zahubit láskou. Tenhle druh má naštěstí tendence přežít i méně zodpovědným pěstitelům.
Ionantha byla napojena, vyživena a zahrnuta péčí a já jsem teď jako na trní, jestli to zvládne.




Včera jsem zkazila čaj. Byla to tak nesmyslná chyba, že ještě teď kroutím hlavou. Podívala jsem se na správnou přípravu, teplotu vody a dobu louhování.... a nasypala tam úplně jiný sáček. Cool.
Aspoň jsem si připomněla, proč je ten čajový rituál důležitý a nesmí se zanedbat. Čaj potřebuje klid. Čas.
A soustředění. Při přípravě nesmí člověk dělat tři další věci (od toho je káva ;)

Na fotce není ten, který jsem zkazila, ale Dian Hong Jin Hou. Úžasná třída Zlaté opice, v obchodě mi málem vypadly oči. Lístky jsou naprosto nádherné, ochmýřené, zlaté, přesně jako opičí ocásky.



A konečně...








Tyhle náušnice jsou mini dárek, ze kterého mám taky dobrý pocit. Hrníčky koupené- cappuccino 
malované. Kdo to kdy viděl nosit na uších prázdné šálky? :) Posílala jsem je schované v dopise a jako vždy... nepřišly včas.
Ale to už bych po tomhle dni asi chtěla příliš.
Mějte hezký a zázračný víkend.

středa 19. dubna 2017

Jordi's Earl Grey

Čokoláda. Protože nejen prací je člověk živ...

Jordi's je pro mě symbolem absolutní hipsteřiny. Zároveň samozřejmě spadá do kolonky "možná příště", protože stále nejsem ve fázi, abych si kupovala čokoládky za 150 Kč.
Tuhle jsem ale dostala. A byl to super dárek.

PS: tohle není reklama ani recenze



Jordi's

totiž není jen tak nějaká čokoláda.

Ze stránek firmičky se dozvíte, že čokoláduje od roku 2012
v Hradci Králové. Je to tedy ČESKÝ aka domácí produkt. Zaměřují se na výrobu Opravdové čokolády
a kakaové boby dováží například z Madagaskaru, Vietnamu, Hondurasu nebo Nikaraguy,
a i když se úspěšně rozrůstají, výroba zůstává stále ruční. Mimo to vás na jordis.cz naučí například nejlepší způsob, jak čokošky ochutnávat a vychutnávat. (Jestli tohle není hipsteřina, tak už nic.)

Kromě toho, že je to prima a já mám tak vlastenecky ráda českou (navíc hand made) práci, vysvětluje výroba cenu čokolády. Která je prostě vyšší.
Bez obchodní přirážky pořídíte tabulku za nějakých 115 Kč.
Ale nebojím se říct, že to stojí za to.


Čokoláda je mrňavá. 50g není množství, kterým zaženete deprese. A navíc! Jordi's má ty nejmenší
čtverečky na světě. Nikdy bych nevěřila, že se cokoli sladkého dá konzumovat v tak malých porcích
a stačí to. Ale jo, ono to stačí.

Chutná to vážně zajímavě. Není to typicky chutná chuť, na kterou jsme zvyklí od Milky. (cukr, cukr, cukr) Je to něco nového, něco jiného
a navíc Jordi's disponuje extra speciálními příchutěmi.



Tea Earl Grey






Co se dozvíme z obalu:

Earl Grey je čajová směs s charakteristickou příchutí a aroma, které pocházejí z olejových extraktů z kůry bergamotu. Jméno tento čaj získal po britském premiérovi Charlesi Greyovi.

Složení:
Kakové máslo, sušené mléko, třtinový cukr,
Earl Grey (4%). Obsah kakaového podílu : 40%




A teď já:

Od pohledu překvapí, že bílá čokoláda nemá barvu klasického "mléka", ale odstín dělá příchuť v podobě prášku z Earl Grey. Chutná to vážně jako černý čaj. Na chuť jsem si musela zvykat, není vyloženě agresivní, ale je tak jiná, že to na první pokus zarazí.
Zároveň je velmi málo sladká a celkově ta kombinace nejspíš nesedne každému.
I tak jí určitě doporučím všem, přeci jen, kdo se bojí něčeho nového, nepotřebuje k životu zrovna Jordi's.


pátek 14. dubna 2017

DIY jarní inspirace


Letos jsem byla na Velikonoční dílny v zoo těžce připravena (viva la Pinterest), takže jsme se svišti nadšeně vyrobili hromadu blbostí.
Třeba někoho naše výtvory inspirují ke společnému jarnímu tvoření.
Materiály jsou tradičně co nejvíce přírodní, případně recyklované :))


1) Králík ponožkoidní

       


 Aneb geniální pitominka pro každého, komu se doma hromadí osiřelé ponožky.

Materiál:
a) ponožky různých barev a velikostí (pokud chceme králičí smečku)
b) stužky, nitky nebo provázky
c) korálky, kamínky nebo koření
d) rýže nebo polystyrenové kuličky
e) fixy, barvičky nebo co dům dal a chce to být králíkem!
f) herkules nebo tavící pistole + jehla a nit

Návod:

Výroba je absolutně intuitivní záležitosti, fantazii se meze nekladou a stejně si to vaše ratolest nejspíš udělá podle sebe. ;)
Každopádně:
-Ponožku naplníme zhruba do poloviny (cca místo, kde začíná pata) čímkoli sypkým a pevnějším. Nejvhodnější je rýže, my v bojových podmínkách zvolili pvc kuličky do sedacích vaků. (Pokud jen trochu můžete, zvolte jinou variantu, jinak vás ty mrňavé elektrizující bestie budou bavit při úklidu ještě měsíc)
-Nití uvážeme uši a tím ponožku "zavřeme".
-Mašlí kolem krku oddělíme hlavičku.
-Ocásek byl legrace největší, každý prcek ho vyrobil z jiného materiálu. Na obrázku je bílý sisál smotaný do kuličky, ale oblíbené byly i žaludy!
-Uši jsou trochu prekérka, vrchní část ponožky zkrátíme a rozdělíme na dvě půlky. Každou z nich potom prošijeme nití, aby tvarem lépe připomínaly králíka. Dá se použít i tavící pistole, ale prosákne látkou a umí popálit prsty. (Au...)
-Obličej se dá nakreslit nebo vyrobit z korálků, knoflíčků a podobně. My děláme oči zásadně z černého pepře. :)

Nakonec doporučuji vybrat vhodné jméno a Tadá, nejlevnější plyšák na světě je hotový. :)


2) Zvířátka z...Špalíčků nebo silnějších větví nařezaných na kolečka. Ouška, vousky, křidýlka i ocásky jsme lepili tavící pistolí z peříček. Čumáčky pepřové, zbytek obličeje fixou a provázek na zavěšení kamkoli.
Člověk na to ani nepotřebuje titul :)





3) Emotivní žaludy

Mí favoriti. Úžasně vděčná a roztomilá záležitost.

Materiál:
a) žaludy i s čepičkou
b) akrylové nebo temperové krycí barvy
c) nitka nebo bavlnka na zavěšení

Jak na to?

-Když máte žaludy, máte vyhráno. Bohužel předem upozorňuji, že vydat se v dubnu na žaludy může být předem prohraná bitva. Pokud je zima tuhá jako letos, zvířata nejspíš vyčistila les dokonale a pod duby najdete jen pár rozšlapaných kousků a zapomenuté čepičky.
Jestli máte vlastní zásobu krasavců z podzimu, směle do toho!
-K barvení se nejlépe osvědčily akrylové barvy, které poměrně dobře kryjí a hlavně při tenčí vrstvě velmi rychle zasychají. Použít se dají i obyčejné tempery, žaludy pak ale nesmí z domu, protože se na dešti vesele rozmývají.
-K dozdobení doporučují pero za klobouk, mašli pod krk, ale i korálky navlečené na závěsný provázek vypadají parádně.





Na závěr se musím podělit s obrovskými lány sasanek, které na jaře rostou v ubikacích po celé zoo. Květinám je očividně jedno, jestli zdobí výběh pelikánů nebo gepardů.
Zdobíme bez předsudků.
Jaru zdar!






čtvrtek 13. dubna 2017

Kávovým světem...

Mám mapu.
A mapa má 40 hodin mého života. Ne že by byla tak vymazlená, (ne že by Nebyla vymazlená!) ale předělávala jsem ji na třikrát. Nakonec jsem spokojená, a to prosím díky bohu, jinak bych ji předělávala vesele počtvrté.

Tedy: kávová mapa světa pro Kafe Kodó, kdo se k tomu prokouká, může se informovat, kde pěstují arabiku, kde robustu a kde úplně vše, co se dá. Řadíte se mezi kávové experty, nebo vám stačí horká a silná? :)

Po hodinách trápení jsem se s mořem inspirovala u Síse, nemám totiž ambice vymýšlet něco lepšího než on. Zeměznalci musí kroutit hlavou, protože socha svobody není v Kanadě a nejen mayské pyramidy se očividně vydaly na výlet na sever. Já se omlouvám, ale prostě se nevešlo, experti odpustí...

Tak snad už brzo bude viset.
Kéž by ji tam měli rádi.












Můj favorit je zde narval, zaujalo něco vás? :)











úterý 11. dubna 2017

Květy, které se netrhají

Květiny patří k mým láskám a vášním a nejradši bych netrhala vůbec žádné.
Utržená rostlina je odsouzena k zániku, a i když je ve váze ještě dlouho krásná, uvadá, odchází a my se stáváme svědky jejího konce. Je růže darovaná z lásky tedy předzvěstí umírajícího vztahu?
Ale ne, tak černě se na to nedívám.

Dnes nám na stole přistály magnólie. Přinesla je spolubydlící, bůh ví odkud. Jsou krásné, provoněly dům a nedalo mi, abych si nepřivoněla přímo ke květu. Jako kvetoucí stromy voní celou ulicí, ale nikdy jsem u nich nebyla tak blízko, většinou rostou vysoko...a víte co?
Magnólie voněla moc. Moc až příliš. Voněla jako postarší dáma, která nešetří parfémem, prochází se po náměstí s pozvednutým nosem a kroutí boky na ošlapaných podpatcích.
Skoro posměšně.
K některým květinám se nevoní.
A magnólie se netrhají!