Kytičkování

Tak už jsem taky podlehla kouzlu "kytičkování".

Může za to byt, který mám stále potřebu přikrášlovat a taky fakt, že je tu všude spousta lučních květin.

Rostou podél silnice, na trávě kolem cesty do města, jsou všude a je jich tolik, že nemám ani špatné svědomí sem tam nějakou ukrást do vázy. I když z představy, že bych si uštípla třeba růži, mě pořád mrazí za krkem. :))

Vlastně se poprvé učím "vázat" kytice a většinou to spočívá v tom, že natrhám hrst bylin podobné barvy a nějak náhodně je píchnu do vázy. Občas poslouchám, že nosím domů pěkný bordel, ale holt nikdo učený z nebe nespadl.

Vázičky dělám ze všeho, protože oficiálně nemáme žádné. Lahvičky od alkoholu, hrníčky... oblíbila jsem si pítko z Karlových Varů, které díky kytičkám taky vypadá o něco použitelněji a ozdobnou kořenku s keramickou zátkou, ve které byl předtím hřebíček.

 Jitrocel je dnešní úlovek, nikdy jsem si nevšimla, že kvete do fialova. Tyhle chlupaté pichlavé ocásky mě ve vázičce uchvátily stejně jako posledně bělotrn.

Má to ale i stinné stránky, dvakrát denně utírám po celém domě pyl, který je speciálně na tmavém dřevě jako pěst na oko. 

Asi si s sebou na procházku začnu nosit rybičkový nožík. Některé květiny se prostě jen tak nechtějí nechat unést a to potom u chodníku zápasím se stonkem, který má asi dva milimetry a stejně mě přepere. 

PS: Netušíte někdo, jestli se dá jitrocelový čaj připravit i z čerstvých listů? Prý je výborný na kašel, ale dočetla jsem se, že se dělá z jitrocele sušeného. A než já to tu nasuším, vykašlu si plíce...