Bydlíme.

Párkrát se vyspím a nejednou jsem v Plzni.
Někdy před rokem jsem tu byla poprvé, vůbec se podívat jak to zběsilé město vypadá... a už tu 6 dní bydlíme. Někdo asi zvýšil rychlost, protože jsem nezažila, aby čas takhle letěl.
Nebo mi ukradli pár týdnů života!

Nadšení z bytu malinko pominulo první den, když jsme se tu povalovali mezi miliardou krabic a já pomalu objevovala všechna ta polorozpadlá zákoutí bytu, který na první pohled vypadal dokonale. Není. Samozřejmě. Ale začali jsme na tom dělat a máme za sebou už kus dobré (a kus méně dobré) práce.

Na fotky z rekonstrukce nemám úplně sílu. :D Ale pokusím se časem něco ukázat, až budu trochu pyšnější na to, jak to v tom našem hnízdě vypadá.

Zatím aspoň pár nahlédnutí na malé radosti.

Samozřejmě Tillandsie.
Od chvíle co jsem je pověsila, bylo vše o něco víc v pořádku.

Zadní stěna obýváku/ložnice je katastrofa a nejspíš katastrofou zůstane. 150 vrstev bílé bychom seškrábali tak možná tankem. Časem možná vymyslím, jak z toho udělat záměr, zatím máme industry ložnici jako blázen.

Nekonečné kořenky. V sobotu si jedu pro další.

Peříčka přijela až z Olomouce. Visí nám tu pávi, pštros, plameňák, sovy a papoušci.

Konečně knihovna!!!
6 polic a stejně to nestačí, ale aspoň máme konečně ty naše skvosty na očích.

Poklady.

A poklady číslo dvě. Kdybyste nás někdo přišli vykrást, berte notebooky a konvičky.
Nic dražšího tu totiž není.

A začnu nejspíš porušovat své zásady o květinách, bělotrn se plevelí podél cesty do města vedle hlavní silnice.
Trochu té luční parády totiž prozáří byt jako nic a to budeme ještě pár týdnů mimořádně potřebovat.

Jak jsem...

Pokusím se nebýt příliš patetická a přitom říct jedno velké Díky.

Tento článek totiž nebude jen o mně, bude především o vás.



O tom, že se 9 lidí nezávisle na sobě rozhodlo vyjádřit mi podporu. Mně, úplně neznámému člověku, který by vám všem mohl být úplně ukradený.
A stejně vám to stálo za to. A měli byste vědět, že jste mě přesvědčili. Ukázali jste, že to má smysl, trochu mě popíchli, abych přestala hledat výmluvy a i když nic z toho nevyjde, budu moct na konci spokojeně říct, že jsem pro to udělala všechno a nečekala na další "příště".

Pořadatelé LUSTRU slibovali, že přihláška zabere 10 minut. Já ji teda dělala 3 hodiny, ale něco mi říká, že to nebude jejich vina. :) Nakonec jsem ji ale odeslala a i ty webovky jsem si kvůli nim založila. 

Pokud se někdo z vás chce dozvědět trochu víc o mně a mé práci, ZDE jsem tedy odtajněna.

Táta mi kdysi vykládal historku o číšníkovi v jedné zapadlé hospůdce. Byla to taková putyka, žádná luxusní restaurace, jen poctivé české jídlo a trochu upatlané stoly. A ten číšník byl typická stará škola, takový oplácaný panáček, který vesele obskakoval zákazníky, usmíval se od ucha k uchu a měl v sobě kus té šibalské úslužnosti "náš klient, náš pán". Dnes mi přesně tihle lidé v obchodech chybí.

Proč o něm píšu: když jste tomuto pánovi dali dýško (a dali jste ho pokaždé), říkal perfektní větu. "Děkuji pěkně, děkuji krásně."

A já tak nějak cítím, že bych vám dneska měla poděkovat podobně.

Marcel , Leni , Lucko , Henriet , Ilonko , Zito  , Jodie , Luczi a Peti

Dámy, děkuji krásně.

Jak jsem (už zase) nešla na LUSTR

A co je to LUSTR?

Jedná se o největší festival současné ilustrace v ČR a kromě špiček tam berou i nepozvané ilustrátory a především- amatéry.
Stačí se přihlásit, poslat webovky a pár ukázek svých prací a máte (mizivou ale přece) šanci vystavovat v místnosti se jmény jako:  Boris Jirků, Šalamoun, Pošivač, Logosová, Tomski & Polanski, Plachý, Toy Box, nebo David Černý.
A já to už druhým rokem chtěla zkusit... a nezkusila jsem nic. Moje první klasická výmluva byla: nemám dost času. Jenže nakonec prodloužili deadline o měsíc.
A protože i dnes mám pořád víc jak dva týdny k odeslání přihlášky, musela jsem vytasit výmluvu číslo 2: Co bych jim tam ukázala, přece se nebudu ztrapňovat.

Takže už zase čekám na příští rok a doufám, že těch prací bude tentokrát víc. Že mě osvítí něco z nebes a já přivedu na svět totální veledíla, za která se nebudu stydět. Haha.

A co nakonec nešlo na výstavu?:

Nakonec teda nic. Ani slepice.

Bářiny květiny

Moje spolubydlící má malý krámek s květinami a troufám si říct, že váže nádherné kytice.
O tom ale mluvit nechci, jen o těch květinách.

Jsem člověk, který neutrhne ani tulipán, protože si nemyslím, že by mu u mě ve váze bylo nějak zvlášť hezky. Občas udělám výjimku s kytičkami z pole nebo lesa. Doma máme ale kvůli Báře květin mraky a to pořád. Kdybych fotila každý den novou kytici, nepíšu o ničem jiném, ale dnes se podělím s tím, co nám tu momentálně voní.

 A mě mrzí, že neumím fotit trochu lépe, protože by si to ta krása zasloužila. I když s dobrým foťákem to jde skoro samo. :)

Nejspíš nejkrásnější lilie, co jsem kdy viděla. S těmi drobnými rudými ostny uprostřed vypadají jako z jiné planety. A narozdíl od těch bílých úžasně voní.

Obrovská uvadající kytice rostlin, které už doma nikoho těšit nebudou. Slečny, které na školním plese nikdo nepozval k tanci.

A mimo květinové téma... : něco malého se mi tu klube, ale nechci to zakřiknout, protože mé velké plány většinou neslavně končí. Tak jen náhled do zákulisí. :))

Mějte krásný provoněný týden.

Červené zelené pondělí úterý

1) V Olomouci vedle čajovny Kratochvíle a Dominikánského kostela je mini indická restaurace. Za 105,- si naberete na talířek all you can eat, my měli kuřecí křidýlka, sojové maso v jakési oranžové omáčce, kuře na kari zeleninu a pikantní fazolky. K tomu jako příloha basmati rýže, brambory nebo indický pita chléb. Lehká, rychlá a docela levná dobrota v centru Olomouce. Nechte se přemluvit.

2) Konečně pravé léto. Teplo a bouřky, každá další průtrž mě zastihne stejně nepřipravenou. Chodím bosa v trávě a snažím se nešlapat na včely.

3) Darované paprice na plody nehleď- aby tě to nenaštvalo. Našich 12 keříků si vesele neplodí, s vypětím všech sil jen sem tam něco vypotí papriku. Stromečky hnojíme, svítíme, přenášíme a přikrápíme, oprašujeme a zahrnujeme láskou. Tatínek papriku, kterou jsme mu darovali, postavil na okno a nestará se. A má plodů 21. Neskutečný.

4) Milionový nápad. Víte, že existují tapety s texturou křídové tabule? Nůžkama vystřihnete požadovaný tvar, nalepíte na stěnu nebo okno, vytasíte křídy a čmáráte. Geniální pro děti a já to chci rozhodně domů taky! Zatím jsem to pořídila alespoň na výlohu kavárny a vyřešila tak problém s nedostatkem místa pro normální informační tabuli. Voilá.

A slovy klasika: Pěkný zbytek týdne a krásný zbytek života. :)